Tady nevíš jestli chceš jít nalevo nebo napravo.
Všude je krásně. Sopečný prach máš všude od bot až po uši.
Větrem ošlehané převysy, kde se občas chytne borovice Kanárská.
Drsné a krásné to místo.
Čas na výhledy a rozjímání a fantazírování, jaký to byl asi rachot, kdo to tady sestrojil, to musel být Bůh.
Naše turistika začala v rekreační oblasti El Pilar, kde je možné nechat auto.
Odtud krásná trasa po vrstevnici až na vrchol kaldery.
Záměrně neříkám název, protože to nemá smysl, kaldera je kam se podíváš. Tzv. aaaa zase kaldera.
Hele nevím proč, ale nesmí se tu jezdit na kole, ale mě to netrápí kolo přeci nemám.
Ale chápu, možná proto, že by se mohl cyklista zřítit s hřebenu kaldery, nebo by se poničily ty nádherné povrchy vytvořené z padajícího borovicového jehličí.
Všudypřítomné hnědé jehličí na zemi utváří v lese neopakovatelnou atmosféru, jakoby byl les do toho jehličí oblečen.
Také nesmím zapomenout na fakt, že lesy se tu znovu utváří již pár desítek let.
To sucho je tady velké a opatrnost před požáry je určitě na místě.
Na druhou stranu jsou zde vyhrazená pikniková místa s krby, ale jen v místě El Pilar.
Samolepku jsem vylepil vedle již dalších samolepek. Bude mít krásný výhled a třeba někdy příště se sem znovu podíváme.
